Architektuře sborů Církve československé husitské nebyla dosud věnována detailní studie. Dosavadní výzkum ze zabýval především jednotlivými stavbami významných architektů (Gočár, Janák, Víšek) nebo otázkou základní periodizace vývoje církevní architektury v Církvi československé.
Tato studie předkládá popis, analýzu a zhodnocení konceptů církevního domu a liturgické síně v díle Miroslava Kouřila, architekta a předního meziválečného českého avantgardního scénografa. Oba koncepty jsou interpretovány v kontextu dobových vnitrocírkevních diskusí o církevní architektuře a zásadách pro výstavbu nových církevních staveb.
Proto je zvláštní pozornost věnována architektonicko-liturgickým principům pro výstavbu sborů a jejich liturgických prostorů, které v sérii svých článků předložil Miroslav Kouřil.