Abstrakt
Autor se ve svém článku zabývá osobností Johanna Oldendorpa (kolem 1488-1567), jehož je možno považovat za zakladatele luterského přirozenoprávního učení. Nejprve se tak věnuje jeho právnickým studiím, jakož i následnému působení na severoněmeckých univerzitách, jež je doplněno také činností ve službách tamějších měst.
Právě tam se Oldendorp seznamuje i s učením Lutherovy reformace, jejímž se stává horlivým příznivcem, přičemž reformace se v nemalé míře podepisuje i na jeho dramatických životních osudech, kdy klid na svou akademickou práci získává až po roce 1540 v hesenském Marburgu. Pokud se jeho přínosu právní vědě dotýká, vyzvedává autor zejména jeho dílo z roku 1529 o právu a spravedlnosti, v němž se Oldendorp zamýšlí zejména nad fenoménem přirozeného práva a možností dosáhnout spravedlnosti v jednotlivém konkrétním případu.
Zmíněny jsou dále i jeho postoje ke kanonickému právu, nauce o státu, a konečně i jeho pohled na představitele právnických profesí.