Abstrakt
Stať se pokouší highlight hagiografické texty českých jezuitů F. Kadlinského a J.
Tannera, zejména Tannerovu latinskou legendu Trophaea sancti Wenceslai (1661) a Kadlinského českou verzi Život a sláva sv. Vácslava (1669, 1702, 1710).
Kadlinského verze je přitom zjevně není překladem, ale jedinečnou legendou, jak dokládá např. Kadlinského tvůrčí práce s motivem slávy, kerý učinil - pravděpodobně inspirován příkladem jiných jezuitských legend 17. století - přímo centrálním motivem svého textu.
Analýza obou textů se zaměřuje na textové aspekty a strategie, které strive utvářet kolektivní identitu a paměť pomocí svatováclavského narativu; cílem bylo vytvořit dojem, že kult sv. Václava je velmi starobylého původu, dokládá kulturní kontinuitu a sílu české společnosti.
Příspěvek se soustřeďuje na analýzu Tannerova a Kadlinského textů jako prostředku sebereprezentace české společnosti a jako nástroje posilování české prestiže, a to jako v rámci habburské monarchie, tak v celoevropském kontextu.