Historia o těžkých protivenstvích církve české byla dosud oceňována především jako důležitý historický pramen uchovávající mnoho jedinečných informací o náboženské situaci českých zemí zejména ve 20. letech 17. století. Přednáška se však přednostně pokusila představit Historii jako součást raně novověkého křesťanského martyrologického diskurzu: zaměřila se na analýzu vybrané hagiografické, resp. martyrologické topiky a textových strategií, s jejichž pomocí byly v tomto spise výrazně polemicko-apologetického charakteru dějiny české církve inscenovány jako passio.
Cílem přednášky tedy bylo upozornit na persvazivní kvality tohoto literárně zdařilého pokusu o utváření české církve a definování její kolektivní identity.