Abstrakt
Předkládaná stať si klade za cíle jednak stručně seznámit čtenáře s hlavními myšlenkami a základními kameny relativně nové teorie motorického učení OPTIMAL Gabriele Wulf a Rebeccy Lewthwait, a též poukázat na možnosti jejího využití ve školní tělesné výchově zejména při výuce sportovních her. Autorky kriticky pohlíží na "tradiční" výuku novým pohybovým dovednostem a zdůrazňují časté opomíjení vnitřní motivace žáků a podporu jejich autonomie.
Podle nich je žákům při tradičním vedení výuky vnucováno vnitřní zaměření pozornosti, tedy soustředěnost na pohyby těla či jeho částí. Uvádí, že důsledkem takového přístupu je učení, které není dostatečně efektivní.
Doporučují tedy pedagogům naopak vědomě zvyšovat očekávání žáků, podporovat potřebu autonomie jejich aktivnějším zapojením v učebním procesu a zaměřit pozornost vně směrem k cílům úkolu. Zdá se, že praktické využití teorie OPTIMAL ve školní tělesné výchově je možné.
Především podporou autonomie sleduje aktuální trendy. Očekáváme však vysoké nároky kladené na organizaci učebního procesu i na pedagogy samotné.
Je třeba budoucího testování ve školní praxi. Ve sportovních hrách je již řadu let úspěšně užíváno didaktické paradigma TGFU (Teaching Games for Understanding).
Vzhledem k podobnosti některých principů teorie OPTIMAL a tohoto paradigmatu se jeví, že by i nová teorie motorického učení mohla být zejména při výuce základů herních dovedností ve sportovních hrách úspěšná. I to by však mělo být v budoucnu předmětem testování.