Abstrakt
Úvod: Práce přináší přehled výskytu střelných poranění v mírových podmínkách v současnosti a jejím cílem je zhodnotit zásady jejich ošetřování. Metoda: Hodnotíme soubor 104 pacientů se střelným poraněním s průměrným věkem 38,7 roku (rozsah 18-71) a poměrem muži: ženy 84 (80,8 %): 20 (19,2 %).
Hlava byla zasažena 7x (6,7 %), přičemž penetrující poranění nastalo pouze jednou (1,0 %). K zasažení krku došlo 3x (2,9 %).
Hrudník byl poraněn 15x (14,4 %), penetrující poranění v této lokalitě bylo zaznamenáno 10x (9,6 %). Z nitrohrudních orgánů došlo v 5 př ípadech k zasažení plíce a 1x srdce.
Ke střelnému poranění břicha došlo 13x, z toho k penetraci do peritoneální dutiny 7x (6,7 %). Z nitrobřišních orgánů byla 5x zasažena střeva, 3x játra a 1x žlučník.
Celkem 66x (63,5 %) došlo k poranění končetin, přičemž 19x bylo spojeno se vznikem fraktury. V 50 případech (48,1 %) se jednalo o napadení jinou osobou, 45 pacientů (43,3 %) se poranilo samo neúmyslně, u 5 pacientů (4,8 %) se jednalo o suicidální pokus a 4x (3,8 %) došlo k náhodnému postřelení jinou osobou.
Použitou střelnou zbraní byla nejčastěji pistole 57x (54,8 %), 20x (19,2 %) vzduchová puška, 10x (9,6 %) puška, 2x (1,9 %) rozbuška a 1x (1,0 %) útočná puška. Ve 14 případech (13,5 %) se nepodařilo zjistit typ střelné zbraně.
Výsledky: Chirurgické ošetření bylo indikováno ve všech případech, prvním krokem byl vždy důkladný výplach rány. Jednodobé chirurgické ošetření bylo provedeno ve 48 případech (46,2 %), ostatních 56 ran (53,8 %) si vyžádalo vícedobé léčení.
Konzervativní terapie fraktur vzniklých v souvislosti se střelným poraněním byla indikována v 10 případech (9,6 %). Specializovaných chirurgických výkonů bylo provedeno celkem 30: 7 laparotomií, 5 torakotomií, 5 stabilizací zlomenin zevním fi xatérem, 4 amputace končetin, 2 nitrodřeňové osteosyntézy hřebem, 2 stabilizace zlomenin Kirchnerovými dráty, 2 cévní rekonstrukce, 1 kraniotomie a 1 sutura periferního nervu.
Komplikace hojení nebyly časté: infekt v ráně byl pozorován 2x (1,9 %), 1x došlo k dehiscenci rány (1,0 %), 2x (1,9 %) se rozvinula osteomyelitida, 1x (1,0 %) pakloub a 1x (1,0 %) byla diagnostikována plicní embolie nezpůsobená projektilem, která nebyla fatální. Závěr: Důsledné debridement, fasciotomii a kompletní drenáž střelného kanálu indikujeme pouze u hlubokých střelných ran.
Chirurgickou revizi dutiny břišní indikujeme u všech penetrujících střelných poranění břicha. Expektační přístup s chirurgickým ošetřením rány a hospitalizací je dovolen pouze u jednoznačně nepenetrujících břišních poranění.
Komplikace hojení střelných ran v mírových podmínkách nebývají časté a jsou nejčastěji infekční.