Henze, M., Brown, S. J., Hadlow, N. C., Walsh, J. P.: Racionální testování tyreoidálních parametrů: optimální prahové hodnoty TSH pro testování volného tyroxinu
Abstrakt
Laboratorní diagnostika tyreoidální funkce je založena na stanovení plazmatických koncentrací tyreotropinu (TSH) a volného tyroxinu (fT4), v určitých případech i volného trijodtyroninu. Koncentrace TSH a fT4 nemají lineární vztah, to znamená, že malá změna fT4 způsobí relativně velkou změnu TSH.
TSH lze tedy použít jako velmi senzitivní screeningový marker poruchy funkce štítné žlázy. Naopak stanovení fT4 u pacientů s normální hladinou TSH nemá žádný přínos v diagnostice periferní tyreoidální dysfunkce a je i finančně neefektivní.
Výjimku tvoří podezření na centrální a netyreoidální poruchy. Otázka normálních mezí pro hladiny TSH není jednoznačně vyřešená.
Horní hranice normy se liší v závislosti na použité metodice; ve většině laboratoří se pohybuje kolem 4,0-5,5 mU/l. Kolem roku 2000 však někteří autoři navrhovali snížení horní hranice na 2,5-3 mU/l, což by vedlo k vyšší frekvenci testování fT4.
V posledních letech naopak některé práce doporučují u starší populace posunout horní mez do vyšších hodnot. Dolní hranice normálního rozmezí TSH se ve většině laboratoří pohybuje kolem 0,4-0,5 mU/l, klinicky manifestní hypertyreóza (tj. se zvýšenou hladinou fT4) je většinou spojena s hladinami TSH menšími než 0,1 mU/l.
Nutnost stanovovat fT4 je tedy u pacientů s TSH v rozmezí 0,1-0,4mIU/l minimálně sporná. Cílem této práce bylo zjistit, zda rozšíření prahových hodnot pro TSH mimo konvenční normy může snížit četnost vyšetření volných tyreoidálních hormonů se zachováním stejné senzitivity v detekci manifestní hypo- či hypertyreózy.
Autoři využili data ze soukromé laboratoře v západní Austrálii (z oblasti s dostatečným zásobením jódem), která byla získána za 12 let. Celkově bylo do studie zařazeno 120 403 testovaných subjektů.