Hypoparathyroidism: Less Severe Hypocalcemia With Treatment With Vitamin D2 Compared With Calcitriol
Abstract
Hypoparatyreóza vede vzhledem k absenci nebo parciálnímu deficitu parathormonu k hypokalcémii, hyperfosfatémii a hyperkalciurii. Nejobávanější chronickou komplikací léčby hypoparatyreózy je nefrotoxicita, projevující se jako nefrolitiáza nebo nefrokalcinóza doprovázená renální insuficiencí.
Dalším rizikem terapie jsou akutní epizody hyperkalcémie nebo hypokalcémie, vyžadující akutní terapii. Mezi dostupné medikamentózní přípravky v terapii hypoparatyreózy v současné době patří vysokodávkovaný vitamin D (ergokalciferol - D2 nebo cholekalciferol - D3), aktivní metabolit 1,25-dihydroxyvitamin D (kalcitriol), rekombinantní lidský parathormon a k této terapii je přidávána suplementace kalcia.
Vitamin D2 byl jedinou dostupnou léčbou hypoparatyreózy do roku 1933, kdy začal být užíván dihydrotachysterol (DHT) vzhledem k dlouhému poločasu D2 a potenciální prolongované hyperkalcémii a renální insuficienci, kterou by mohl způsobovat. V roce 1939 ukázal Albright ve své studii, že D2 způsobuje hyperkalcémii, ale pouze při vysokých dávkách (mnohem vyšších než dnes užívají pacienti s hyperparatyreózou), ale doposud tento účinek nebyl porovnán s působením D3.
V této studii bylo cílem porovnat renální funkce a incidenci případů hypokalcémie vyžadujících léčbu u pacientů s hypoparatyreózou léčených chronicky ergokalciferolem vs. kalcitriolem