Abstrakt
Tato studie zpracovává dějiny finskošvédské literatury. Její sociologická metodologie je založena na pojmu autonomního literárního pole, prezentovaného Pierrem Bourdieuem především v díle Pravidla umění (ve francouzském originálu r. 1992).
Pole má intelektuální a komerční pól. Autoři vybírají své žánry, styly atp. z jistého prostoru možností a pokouší se získat tzv. pro pole specifické nebo komerční uznání v boji, který mezi sebou na poli vedou jednotliví aktéři.
Boj se týká definice hodnotné literatury. Aktéry jsou - krom spisovatelů a spisovatelských skupin - například nakladatelé; klíčovou roli v tomto boji hrají literární kritici a badatelé, kteří autory kanonizují, a ve finskošvédském případě také krátkodobé avantgardní literární časopisy.
Bourdieuův koncept třídní příslušnosti předpokládá, že aktéři disponují určitým kapitálem (ekonomickým, kulturním, sociálním, literárním), který souvisí se sociálním a geografickým původem a rovněž s pohlavím. Pojednané téma je časově ohraničeno vznikem této menšinové literatury na počátku 20. století na jedné straně a současností na straně druhé.
Studie tak začíná první generací, zformovanou okolo časopisu Euterpe. Důležitou část finskošvédského kánonu tvoří díla modernistické generace.
Historie tohoto hnutí započala v roce 1916 a pokračovala po mnoho desetiletí. Jelikož bourdieuovská analýza chápe literární debaty a revolty jako momenty, kdy pole nejzřetelněji ukáže svou strukturu, jsou 60. a 70. léta 20. století, období velké sociální dynamiky, popisována v perspektivě dvou širokých finskošvédských literárních polemik z let 1965 a 1975-76.
Pozornost je také věnována literaturám, které se částečně přibližují komerčnímu pólu, jako je literatura dětská, populární a venkovská. V chronologicky poslední kapitole je zpracována současná finskošvédská próza a poezie, psaná od roku 1990.