Abstrakt
Vznik a úspěch nových politických stran je jedním z typických znaků dynamiky vývoje stranického systému. Tento jev lze také pozorovat v kontextu postupných změn v rámci slovenského stranického systému.
V jeho rámci je patrné napětí mezi zavedenými a novými subjekty, což navíc mění celkový charakter mezistranické soutěže. S tímto procesem šly ruku v ruce krize politických elit a krize důvěry v politické strany.
Taková situace byla skvělým výchozím bodem pro nové hráče. Tato kvalitativně orientovaná komparativní případová studie se zaměřuje na vybrané politické subjekty systému slovenských stran, kterým se podařilo uspět ve volbách prvního řádu: Svoboda a solidarita (SaS), Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO), SIEŤ a SME RODINA.
Všechny tyto strany jsou analyzovány v kontextu teoretických přístupů ke studiu nových politických stran. Pro tuto studii použitý přístup Allana Sikka ke zkoumání novosti, založený na zjištěních Paula Lucardieho, byl úspěšně aplikován v jiných případech.
Tento koncept pracuje se čtyřmi ideálními typy nových politických stran: jde o strany mluvčích, očišťovatele, proroky a projekt novosti. Výsledky analýzy ukázaly, že navzdory možným obtížím zvoleného přístupu mohou být vybrané nové subjekty kontextuálně analyzovány a porovnávány v příslušných kategoriích.
Všechny zkoumané subjekty postupně dosáhly významného úspěchu, ale každá ze stran byla orientována jiným způsobem. Zásadním spojovacím prvkem byla úloha vůdců těchto stran.
Mezi těmito novými a úspěšnými subjekty lze nalézt celou řadu společných profilových charakteristik.