Abstrakt
V posledních pár desetiletích se začal v odborných kruzích stále více používat termín "spiritualita" a způsob, jakým je uplatňován, výrazně přispěl k diskusi o tom, co je "náboženské" a co ne. Je známo, že výraz "spiritualita" je termínem emickým, který je úzce spojen s postmoderní situací a specificky s kontextem hnutí nového věku - stručné zmínky o tomto faktu se nacházejí především v textech Stevena Sutcliffa.
Z širšího hlediska však tento problém dosud nahlédnut nebyl. Tento článek ukazuje, že termín "spiritualita", ač rozsáhle přijatý odbornou veřejností, je používán nepříliš reflektovaně a s celou svou implicitní emickou bagáží.
To vede k mnohým aporiím a pochybným výsledkům, které s sebou takové nekritické přijímání přirozeně nese. Z tradiční perspektivy je proto třeba zacházet s tímto termínem jako s emickým.
Zároveň je však vhodné podrobit jej pečlivé diskurzivní analýze a odhalit tak celý jeho kontext, všechny souvislosti i implicitní mocenské vztahy, které se s ním pojí.