Článek "O přirozenosti - a výchově člověka" volně navazuje na otázky pokládané v prvním čísle ročníku 2016 tohoto časopisu (Envigogika 2016/XI/1), přičemž se zaměřuje na otázky po přirozenosti v kontextu výchovy a vzdělávání. Fenomény jako "výchova" a "přirozenost" ("kultura" a "přirozenost"), byly vnímány v napětí již v antice (PAIDEIA versus FYSIS, TECHNÉ versus FYSIS; cultura versus natura).
V promýšlení základů výchovy je toto napětí zdrojem tzv. výchovných antinomií (Fink 1992: 11-19). Autorka se v textu zaměřuje na rozum (LOGOS) a náklonnost (EROS, FILIA, AGAPÉ) jako "přirozenosti" fundující kultivaci člověka.
Tyto přirozenosti má vychovaný odpovědně užít v pravém okamžiku (KAIROS). Pak má smysl hovořit o integraci a spoluutváření harmonického života - na základě přirozené diverzity, s užitím rozumu a náklonnosti, ve vhodné době.