Vzájemný překlad je oblastí, která dokáže o česko-slovenských vztazích vypovídat: velmi zajímavým způsobem odráží, co se na kdesi hluboko česko-slovenském poli vlastně dělo. Takřka zákaz česko-slovenského překladu za první republiky je něčím, o čem se v současné době mnoho neví, ačkoli pro mnoho tehdejších intelektutálů byl tento fakt velmi zásadní - a saturoval tak jejich slovanskou touhu po sjednocení.
Přesto když se řekne, že vše, co se v této oblasti dělo za 1. ČSR ve směru sbližování obou národů a jazyků, jde na vrub pouze a jedině oficiální politiky čechoslovakismu, a konotace, které to vyvolává to u obou národů, jsou převážně negativní, dochází k velkému zjednodušení. Tehdejší procesy národnostní, kulturní i literární byly složité a vícesečné - a překlady navzdory zákazu existovaly a část společenských procesů poodhalují.
Stať se věnuje překladu v celém prvorepublikovém období a zaznamenává postoje státu (resp. ústavy), literátů a aktivních běžných občanů.