Abstrakt
Východiskem pojednání je osmiveršová říkanka básníka Jiřího Pištory (1932-1970) Lapkové, namířená proti ruské okupaci 1968. Po jejím otištění v Mateřídoušce (1970), byla ihned agresivní rétorikou označena v Rudém právu jako podvratná "protisovětská propaganda", tím "nebezpečnější", že "zneužívá" dětské čtenáře. "Malá forma" říkanky měla velké a pro Pištoru fatální následky, které vyvrcholily jeho sebevraždou v atmosféře začínající tzv. normalizace.
V návaznosti na problematickou, nicméně vlivnou a stále diskutovanou teorii "jednoduchých forem" holandského historika umění a literárního vědce Andrého Jollese (1874-1946), je zde sledována otázka, do jaké míry je "malým formám" vlastní tvaroslovná nebo tvar určující dispozice, která může za nepříznivých společensko-politických okolností rozvinout výbušný potenciál. Podle teorie exploze v kultuře, kterou rozvinul Jurij M.
Lotman, je průvodním rysem takto chápané "explozivnosti" nepředvídatelnost, spojená ovšem s určitým rizikem.