Abstract
Konferenční výstup se zabýval cenzurní praxí českých katolíků v období od konce první světové války po rok 1948. Kromě institucionálního vývoje se autor zaměřil především na zasazení konkrétních příkladů do kontextu širších snah katolické církve vyrovnat se s modernizující se a sekularizující se společností.
Pozornost byla věnována rovněž katolicky specifickému pojetí filmu jako umění, které má za úkol přiblížit člověka k Bohu.