Dilatační kardiomyopatie způsobená kardiotoxickou léčbou - doporučené postupy a realita klinické praxe
Abstrakt
Popis případu: Pacientka J. H., narozená v roce 1942, byla poprvé přijata na III. interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pro akutní srdeční selhání s plicním edémem v roce 2008.
Nemocná podstoupila v roce 2000 pro oboustranný karcinom prsu částečnou ablaci obou prsů včetně exenterace axil s následnou radioterapií a chemoterapií antracykliny. Pacientka je v dlouhodobé remisi, dispenzarizována v onkologické ambulanci.
Dále měla roční anamnézu pravidelné supraventrikulární tachykardie, která byla ukončena terapií betablokátorem. Během první hospitalizace pro srdeční selhání byl vyloučen akutní koronární syndrom.
Echokardiograficky byla zjištěna těžká systolická dysfunkce hraničně velké levé komory s ejekční frakcí (EF) 20 % při její těžké difuzní hypokinezi (obr. 1). Akutní stav byl zvládnut intravenózní diuretickou a vazodilatační léčbou.
Následně byla zahájena terapie chronického srdečního selhání dle tehdejších doporučených postupů, tedy furosemidem, inhibitorem angiotensin konvertujícího enzymu (ACEI), betablokátorem a spironolactonem. K vyloučení ischemické příčiny srdečního selhání byla indikována selektivní koronarografie, která však ukázala normální nález na věnčitých tepnách.
Stav byl tedy uzavírán jako dilatační kardiomyopatie (KMP) nejspíše způsobená kardiotoxickým působením antracyklinové chemoterapie, méně pravděpodobně tachykardií indukovaná KMP po proběhlé supraventrikulární arytmii.