Text se nejprve analyticky věnuje pojmům integrace, inkluze a společné vzdělávání. Ukazuje celý proces jako součást historického rozšiřování vzdělání po všechny a co nejvíce společně.
Rozebírá antropologické a psychologické překážky akceptace inkluze a na výzkumných datech z prvního roku implementace tzv. inkluze v ČR srovnává vývoj počtu žáků se SVP ve speciálních a v běžných školách, který nenasvědčuje výrazné změně oproti trendu ze začátku desetiletí. Srovnání s kvalitativními sondami však ukazuje na podcenění práce s učiteli a na nutnost lépe podpořit práci s konkrétními skupinami žáků (poruchy chování).