Abstrakt
Diplomová práce se zabývá problematikou valence substantiv, jejím vztahem k referenci a faktory podmiňujícími realizaci valenčního potenciálu substantiv. Teoretická část práce se věnuje jak valenci obecně, tak konkrétněji valenci substantiv.
V obecnějších oddílech jsou vymezeny základní termíny a koncepty uplatňované ve valenčních popisech různého zaměření. V oddílech věnovaných substantivní valenci jsou mimo jiné vymezeny některé rozdíly mezi valencí substantiv a sloves a je odůvodněno vyloučení konstrukcí typu make an attempt z popisovaných dat.
Vedle toho je upozorněno na vztah valence a slovotvorby a na vztah valence substantiv a reference, resp. kontextové určenosti. Empirická část práce je rozdělena do několika oddílů; všechny vycházejí z dat z Britského národního korpusu.
Kvantitativní část analýzy ukazuje, že substantiva attempt a ability vyžadují obligatorně vyjádřený komplement, jsou-li determinována neurčitým členem vyjadřujícím kontextovou nezapojenost. Tím je potenciálně zpochybněno jak v literatuře běžné tvrzení, že vyjádření valenčního potenciálu substantiv není nikdy obligatorní, tak tvrzení, že substantiva (resp. některá z popisovaných substantiv) vůbec nemají valenci.
Kvalitativní část analýzy popisuje možná vyjádření prvního argumentu substantiv attempt, ability a failure, ale také případy, kdy tento argument není explicitně vyjádřen. Analýza se dále zaměřuje na konkurenci předložkové fráze s předložkou at a infinitivní klauze v pozici komplementu těchto tří substantiv; jejím cílem je identifikace morfosyntaktických, sémantických, ale také kontextových faktorů podmiňujících volbu formy komplementu.