Abstrakt
Článek pojednává o tématu těla z pohledu fenomenologie, která je stále v kinantropologických kruzích považována za nepřehlednou a neuchopitelnou. Cílem je proto podat problematiku takovým způsobem, aby vyplynula nutnost přehodnocení některých aspektů práce s tělem.
Toho je dosaženo především zdůrazněním motivu rozdílnosti či význačnosti těla ve vztahu k předmětům. Výchozím bodem je dualismus René Descarta, ve kterém je tělo rozprostraněným předmětem, věcí jiného druhu než myslící já.
Edmund Husserl na Descarta navazuje metodicky, avšak významným způsobem jej překonává - tělo je v jeho pojetí jednotou subjektu a objektu, avšak jeho pojmové uchopení ho vede k paradoxním tvrzením. Tyto paradoxy následně vedou Maurice Merleau-Pontyho ke kritice empiricismu a intelektualismu, filosofických tradic, z kterých se zrodila moderní západní věda, a k založení nové ontologické pozice, v níž je tělo myslitelné bez paradoxů.
Následuje interpretace některých z této pozice plynoucích myšlenek o těle a jejich znázornění v příkladech. Výsledkem má být podnícení odborníků k novému, od předsudků oproštěnému pohledu na tělo.