Abstrakt
Stará jímka je nejrozsáhlejším dosud doloženým zazemněným ledovcovým jezerem na Šumavě. Plocha v době jeho největší rozlohy byla odhadnuta na 4,5-6,7 ha a velikost povodí na 117-143 ha.
Maximální hloubku lze na základě mocnosti dochovaných sedimentů (>10,5 m) hrubě odhadnout na vyšší než 10 m. Současný výzkum profilů jezerními sedimenty (realizovány analýzy dochovaných zbytků několika skupin organismů doplněné o geochemické a geofyzikální analýzy; projekt GAČR 17-05935S) se ubírá dvěma směry.
V rámci prvního je hodnocen dlouhodobý vývoj jezera od jeho vzniku před ⁓15000 lety po zánik. Přirozená sukcese vázaná na postupné zazemňování byla dle analýzy pakomárů (Chironomidae) a rozsivek (Bacillariophyceae) zásadně ovlivňována i klimatickými změnami a zejména vznikem lesních půd v povodí.
Druhým směrem je rekonstrukce environmentálních změn v jezerním prostředí v době nástupu tzv. mladšího dryasu, posledního dlouhodobého chladného výkyvu klimatu (12900-11700 cal. BP).
Současné odhady pro naše území počítají na jeho počátku s poklesem průměrné roční teploty vzduchu o 6-7 °C. Časově odpovídající záznam se ve zkoumaném přírodním archivu projevil u pakomárů jako citelná změna v druhovém složení a pokles abundance a u perlooček (Cladocera) zejména jako ústup planktonních forem. Vhledem k vegetačním změnám v povodí se proměnil i charakter allochtonního materiálu transportovaného do jezerní pánve.
Komplexnost pozorovaných změn je navíc umocněna nálezem tenké vrstvy úlomků sopečného skla v poloze odpovídací době těsně před nástupem mladšího dryasu, jejíž depozice mohla citlivý ekosystém horského jezera rovněž ovlivnit. Dle chemických analýz byla zdrojem tohoto vulkanického materiálu erupce sopky Laacher See v oblasti Eifel v západním Německu.