Abstrakt
Článek ve světle rozhodnutí SDEU ve věci Khorassani analyzuje jednotlivé distribuční situace především ve vztahu k rámcovým komisionářským smlouvám. Dovozuje, že zprostředkování uzavření smluv, které blíže nevymezují pokyn, tedy nevztahují se ke konkrétnímu investičnímu nástroji, nespadá do působnosti MiFID II jako přijímání a předávání pokynů, není-li současně poskytována jiná investiční služba, zejm. investiční poradenství.
Otázku, zda se zprostředkovaná smlouva vztahuje ke konkrétnímu investičnímu nástroji nebo nástrojům je třeba posuzovat případ od případu při zohlednění relevantních předkládaných dokumentů a dalších okolností souvisejících se smlouvou a jejím zprostředkováním. Zvláštní pozornost zasluhuje případ zprostředkování investic do standardizovaných portfolií.
K další diskusi je nabídnuta otázka dopadů zjištěných závěrů na ochranu investora.