Cílem této studie je porovnání horských záchranných spolků ve vybraných zemích Evropy. Státy nebyly vybrány náhodně.
Jde o země, ve kterých má organizovaná záchrana lidí v horském terénu podobné období vzniku, a to v návaznosti na společenské poměry. Z hlediska územního se jedná o státy Švýcarsko, Rakousko, Německo, Franci, Itálii a Polsko.
Z hlediska časového se vznik všech záchranných složek datuje od poloviny 20. století. Za největší příčinu přílivu lidí (turistů) do horských prostředí v Evropě stál zejména vědecko-technický pokrok již ve druhé polovině 19. století.
Vynález parního stroje, tovární strojová výroba, distribuce výrobků k obchodníkům díky stavbě železnic po Evropě, rozvoj obchodu, tvorba zisku a nové investice. Velkého rozmachu záchranářských organizací v Evropě docházelo ve třicátých letech 20. století, krátce před začátkem druhé světové války.
Avšak válka zdecimovala jak klubovou činnost sportovních svazů, tak činnost horských záchranářů. Horalé, tedy domorodci z různých horských pohoří ze států, které byly Německem anektovány, byli ideálními vojáky, specialisty pro oddíly tzv. horských myslivců, kteří se uměli v horách pohybovat a uměli v horském terénu žít.
Další oblastí v článku podrobně analyzována, je struktura a financování horských služeb ve vybraných zemích v současnosti. Je velmi zajímavé vnímat diferenciaci jednotlivých Horských služeb.
Jejich práce se přizpůsobuje konkrétním podmínkám a pohořím v dané zemi.