Studie se zabývá urbanistickými proměnami Prahy na začátku 20. století, které byly pro Prahu jako historické město zlomové. Znamenaly totiž na jedné straně radikální zásahy do struktury historického města, na straně druhé ale přitáhly pozornost k jeho památkovým hodnotám.
Příspěvek na dobových návrzích urbanistické regulace ukazuje, jak se úvahy o moderním uspořádání metropole propojovaly s poznáváním a doceňováním zdejšího architektonického dědictví a jak se spolu s principy zastavovacích plánů rodily principy památkové ochrany města.