Abstrakt
Starolesnianske pleso v závěru Veľké Studené doliny je nevelké jezero ledovcového původu s žulovým geologickým podložím a převážně lučním povodím (1 988 m n. m.; plocha 0,71 ha, zmax 4,1 m, plocha povodí 2,3 ha). Je jedním z klíčových jezer pravidelně sledovaných od r. 1978 v souvislosti s jejich silnou acidifikací a postupným zotavováním z acidifikace.
Jedinými staršími poznatky o zooplanktonu plesa jsou údaje polského zoologa Stanisława Piotra Minkiewicze z let 1909-1913. Vzhledem k velmi omezené představě o vývoji jezera a jeho obyvatel v delším časovém horizontu a nejistotě, zda Minkiewiczova data odrážejí "původní" stav (před začátky okyselování), byl 40-letý záznam o složení jeho zooplanktonu doplněn analýzou subfosilních zbytků perlooček v kóru o délce 33,5 cm, který sahal až do doby před 3 500 lety.
Výsledky ukázaly, že skladba perlooček byla navzdory klimatickým změnám v posledních miléniích velice stabilní a trvale chudá (4 druhy - Alona quadrangularis, Chydorus sphaericus, Ceriodaphnia quadrangula a Alonella excisa). Tento stav zvrátila pravděpodobně až antropogenní acidifikace na počátku 20. století, kdy došlo k jedinému statisticky významnému posunu v druhovém složení.
Situace v posledních čtyřech dekádách, zachycená klasickým monitoringem zooplanktonu, byla dramatičtější - v období vrcholné acidifikace se v pelagiálu jezera trvale udržela pouze perloočka Chydorus sphaericus. Počátek biologického zotavování z acidifikace signalizoval trvalý návrat buchanky Acanthocyclops vernalis gr. (1990) a perlooček Ceriodaphnia quadrangula (2003) a Alona quadrangularis (2015), zatímco chemické zotavování započalo nejpozději v r. 1995.
Minkiewiczovy nálezy lze s ohledem na uvedená zjištění považovat za uspokojivá referenční data, a to přinejmenším pro druhové složení perlooček.