Abstrakt
Článek rekapituluje rozporné, často negativní osobní zkušenosti začínajících studentů češtiny na Pedagogické fakultě UK z výuky literatury na středních školách. Výuka, narozdíl od zahraničí, podle nich stále trpí didaktickým konzervatismem, nedostatečně reflektuje změnu role literatury v dnešním světě, ve snaze o historický přehled upřednostňuje povrchnost a kvantitu před čtenářským zážitkem, opomíjí diskusi o konkrétních literárních dílech a kulturních souvislostech.
Tato situace je zásadní výzvou pro vysokoškolskou přípravu budoucích pedagogů.