Abstrakt
Článek zasazuje některé pojmy a myšlenky J. Levého do kontextu didaktiky překladu.
Nejprve zkoumá první fázi Levého modelu překladatelského procesu, tj. fázi porozumění. Poukazuje se na to, že na základní, filologické rovině se překladatelé literárních i neliterárních textů poměrně často dopouštějí chyb, které mají v důsledku vliv také na vyšší celky (např. vyznění autorova postoje) a soudržnost textu.
Chyb v pochopení předloze lze využít ve výuce překladu mj. k rozvoji rešeršních dovedností, včetně práce s korpusovými nástroji. Druhá část článku se zaměřuje na Levého překladatelské postupy a tendence překladatelů literárních textů.
Ačkoli sám Levý pojmenoval jen několik postupů pro převod jmen a reálií, byl prvním, kdo systematicky popsal tendence literárních překladatelů směrem k zobecňování, neutralizaci, zlogičťování a explicitaci. Levého postupy a posuny chápe Anthony Pym jako jednu z mnoha typologií, jež by mohly pomoci naučit učitele a studenty cizích jazyků uvažovat o překladu jako o komunikaci, a mohly by tak přispět k intenzivnějšímu kontaktu mezi translatologií a didaktikou cizích jazyků.