Rozpoznávání notopisu (optical music recognition, OMR) slibuje, že díky němu půjde prohledávat hudební "full-text" v rozsáhlých notových archivech. Otevřel by se tak nový způsob přístupu k obrovskému množství hudby, která byla napsána, avšak ne nahrána.
OMR však toto už slibuje dlouho a povětšinou bezvýsledně: jeho výsledky nejsou dostatečně dobré, především pro hudební rukopisy či pro nedokonalé scany. V poslední době se však OMR zlepšilo, především díky pokrokům ve strojovém učení.
V tomto příspěvku vezmeme OMR systém založený na tradičním několikakrokovém postupu a druhý systém založený na učení end-to-end, a ilustrujeme jejich možnosti v jednoduchých, prototypických vyhledávacích aplikacích. Na příkladu také ukazujeme, jak použití OMR může výrazně snížit náklady na studie kvantitativní muzikologie.
Dohromady tyto výsledky interpretujeme tak, že v určitých úlohách již lze současné technologie OMR nasadit jako obecný nástroj pro obohacování digitálních knihoven.