Termín užívaný především v německé lingvistice, jinde se hovoří o subordinate speech acts, resp. o vyjednávání ilokuční síly ve struktuře rozhovoru. Jde o rozšíření teorie ilokučních aktů.
Koncept vychází z představy, že jednotlivé mluvní akty (jejich ilokuční složka) v rámci textu n. jeho úseku mají jistou hierarchii. Lze rozeznat dominující ilokuci a s.i., které vůči ní mají funkci zdůvodnění, vyvození závěru n. vyjádření podmínky.
Za společný funkční rys výpovědí vyjadřujících s.i. se považuje podpora dominantní ilokuce, s.i. má podavateli komunikátu usnadnit úspěšnou realizaci jeho komunikačního záměru (řečového jednání) vůči adresátovi.