Abstrakt
Kniha se věnuje populaci česky mluvících evangelíků, kteří žili v první polovině 20. století ve dvou bulharských obcích, Vojvodovo (SZ Bulharsko) a Belinci (východní Bulharsko). Zabývá se především způsoby předávání majetku mezi generacemi, uplatňovanými sňatkovými strategiemi a představami o rodině, manželství a příbuzenství, a způsoby pojmenovávání a výběru rodných jmen v tomto společenství.
Kniha je výsledkem dlouholeté výzkumné činnosti autorky mezi českými přesídlenci z Bulharska na jižní Moravě i v Bulharsku samotném. Vychází z terénního antropologického výzkumu, ale využívá též postupů, metod i teoretických konceptů historické antropologie.
Pojednávaná témata jsou analyzována jak na základě výpovědí samotných aktérů a analýzy jejich genealogického diagramu, tak s pomocí archivních pramenů. Pokouší se odkrýt svět českých krajanů v Bulharsku před více než půlstoletím a ukázat, jak oni sami chápali fenomény související s tak základními životními skutečnostmi jako je plození, rození a výchova dětí