Abstrakt
Kniha je monografickou studií životní dráhy Émila Benvenista (1902-1977) skrze pojem smyslu (sens). Za použití metodologických postojů vyvinutých K.
Kœrnerem se věnuje teoretickým východiskům Benvenistova myšlení v pařížské škole (A. Meillet a M.
Bréal), pražské škole (R. Jakobson a V.
Skalička) a kodaňské škole (texty z roku 1939). Následně se věnuje Benvenistovu konceptu lingvistiky promluvy (discours) a souvisejícím pojmům "sémiotika a sémantika", resp. "sémiotické a sémantické" (le/la sémiotique, sémantique), "vypovídání" (énonciation), "přivlastnění" (appropriation) a "hierarchie systémů" jako místa, kde se smysl rodí.
Jsou rozlišeny dva významy pojmu smyslu a upozorňuje se na problémy vzniklé z jejich konfuze. Na z ákladě zkoumání rukopisných a archivních zdrojů je dále zkoumán vliv L.
Hjelmsleva, R. Jakobsona, J.
L. Austina, Ch.
S. Peirce a V.
Skaličky na Émila Bnevenista. Reflexe identity v čase ve francouzském myšlení je použita jako východisko pro studii podobností mezi myšlením É.
Benvenista a J. Derridy, zejména vzhledem k pojmu écriture.
Krátká studie Benvenistova významu pro "struktruální analýzu vyprávění" (R. Barthes, T.
Todorov) ukazuje jeho význam v dějinách francouzského strukturalismu.