Krátká stať pojednává o kontextu, v němž tvořili dva ukrajinští básnící - Jurij Darahan a Oleksa Stefanovyč - působící v meziválečném období v Praze. V textu je nastíněno historické pozadí příchodu ukrajinských emigrantů na území Československa, kulturní atmosféra ukrajinské emigrace v daném období, je stručně charakterizována tvorba ukrajinských emigrantů, již bývají často označování pojmem "pražská básnická škola".
Pozornost je věnována klíčovým traumatům, která tato generace zažila v souvislosti s rozpadem ukrajinské první republiky, a zvláště pak způsobům, jimiž zpracovávají tato traumata ve své tvorbě. Kromě Jurije Darahana a Oleksy Stefanovyče jsou zde zmíněni i další básníci pražské školy, například Jevhen Malaňuk, Olena Teliha, Oksana Ljaturynská, Oleh Olžyč a další.
Text slouží jako pozadí pro další ministudie umístěné v knize.