Abstrakt
Příspěvek se věnuje aktuálnímu tématu z oblasti školského managementu, kterým je autonomie škol a jejich ředitelů. České školy a jejich ředitelé patří v oblasti autonomie mezi jedny s největším rozsahem pravomocí, jak v oblasti kutikulární, tak v oblasti zdrojů (ať už finančních nebo lidských). Rakouské školství vždy patřilo mezi silně centrálně řízené školské systémy.
Od září 2017 dochází v Rakousku k podstatným změnám v organizaci škol a k posilování jejich autonomie, rozšiřují se rozhodovací pravomoci ředitelů škol a také jejich zodpovědnost za koncepci školy a lidské zdroje ve školách. Východiskem pro tuto sondu je tzv.
Balíček pro školní autonomii (Schulautonomiepaket), který přináší změny v několika zásadních oblastech: školy budou nově sdružovány do tzv. clusterů, budou si moci vybírat své pedagogické pracovníky, budou mít větší pravomoci konkretizaci vzdělávacích obsahů a také budou moci samostatně volit další vzdělávání svých pracovníků a rozvoj. Tato komplexní změna přináší pro ředitele škol nutnost nově definovat své postavení s ohledem na změnu kompetencí a pravomocí.
Cílem našeho příspěvku je prezentovat dopad změn na konkrétní školy (soukromé i státní) a názory jejich představitelů a jejich subjektivní postoj k této transformaci rakouského školství. Metodologicky se příspěvek opírá o studium příslušný a aktuálních legislativní a koncepčních dokumentů.
Názory jednotlivých ředitelů škol byly zjišťovány na základě realizovaných hloubkových rozhovorů v rakouských školách během výzkumných pobytů autorů ve Vídni a Innsbrucku.