Prudký vývoj industriální společnosti v 19. století byl provázen mimo jiné rychlým růstem počtu obyvatel v městských centrech, nadměrným znečištěním vodních toků i ovzduší. Tehdejší rychle rostoucí městské aglomerace byly často zachváceny epidemiemi břišního tyfu a cholery.
Max von Pettenkofer v roce 1865 vypisuje na lékařské fakultě mnichovské Univerzity Ludvíka Maxmiliána přednášky z oboru hygiena a v roce 1879 zakládá na lékařské fakultě v Mnichově Hygienický ústav. V druhé polovině 19. století prosazuje Max von Pettenkofer pro Mnichov vybudování centrální kanalizace a rozvodu zdravotně nezávadné vody, která by město asanovala - ozdravěla a pomohla odvracet hrozby velkých epidemií cholery a břišního tyfu.
Zřizování kanalizací a centrálního rozvodu zdravotně nezávadné pitné vody bez použití olověných trubek, podobně jako zřízení centrálních městských jatek se stalo ve své době následování hodným příkladem a cestou boje proti rozsáhlým epidemiím zejména střevních nákaz v městských aglomeracích. Epidemiologický přístup Maxe von Pettenkofera k prosazování výstavby kanalizací a zřizování centrálního rozvodu zdravotně nezávadné pitné vody obyvatelstvu doznal celosvětového uznání.
Max von Pettenkofer spolu s Robertem Kochem měli významný vliv na vývoj evropské hygieny ve druhé polovině 19. století, vychovali řadu žáků - významných vědeckých osobností jako mimo jiné Isidora Soyku a Gustava Kabrhela, zakladatele pražské hygienické školy.