Abstrakt
Výzkumy ukazují, že vyučující zažívají vysoký stres. Dlouhodobý stres má důsledky pro fyzické a psychické zdraví i pro pracovní výkonnost.
Vyústěním může být syndrom vyhoření. Stres představuje relační fenomén, který vzniká jako funkce prostředí a osobnosti.
Na shodné stresory reagují různí lidé různou mírou stresu v závislosti na jejich dominantních strategiích zvládání stresu. Příspěvek referuje o výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jaké typy copingov ých strategií jsou využívány učitelkami a učiteli na základních školách a jak jsou efektivní ve vztahu k riziku vzniku syndromu vyhoření.
Syndrom vyhořeni je vysoce rizikovým jevem, který brání kvalitní péči o žáky a žákyně. Protože syndrom vyhoření vzniká v důsledku dlouhodobého stresu, je k jeho porozumění důležité studovat strategie zvládání stresu (copingové strategie).
Brouwers a Tomic (2000) definují coping jako míru, v které jsou jedinci schopnosti zvládat zažívaný stress. V našem výzkumu vycházíme především z typologie vyvinuté Lazarusem a Folkmanovou (1984, 1993) a kombinujeme ji s typologiemi od Tobin et al. (1989), Kyriacou (2001) a Marroquin et al. (2010).
V návaznosti na tyto typologie pracujeme s tím, že existují dva základní způsoby, jak jedinci reagují na stres. První způsob je zaměřený na vyřešení problému, který vyvolává stres, a proto jsou aktivní, pozitivní a úspěšně snižují dlouhodobý stress.
Druhý způsob je zaměřený na krátkodobé utlumení nepříjemných emocí, které jedinec prožívá v zátěžové situaci, a proto se jedná o strategie spíše pasivní a v dlouhodobém horizontu neúspěšné. Výzkum měl korelační design.
Jeho cílem bylo zjistit výskyt syndromu vyhoření a copingových strategií a jejich vzájemný vztah, a to ve vazbě na další charakteristiky. Data byla sbírána prostřednictvím on-line dotazníkové baterie.
Dotazníkového šetření se zúčastnilo 2394 vyučujících základních škol, z toho 85 % žen a 15 % mužů. Na kvantitativní část studie navazovala série případových studií 12 základních škol, kde vyučující kromě vyplnění dotazníku prošli také pozorováním a rozhovorem.
Výsledky z obou částí byly analyzovány odpovídajícími postupy a porovnány. Studie zjistila převládající mírné projevy vyhoření.
V případě 19 % vyučujících byly zjištěny projevy vyhoření, 65 % je ohrožených vznikem vyhořením a pouze u 16 % se nevyskytují žádné projevy vyhoření. Studie dále prokázala, že vyučující používají častěji pozitivní než negativní copingové strategie.
Vyučující, kteří preferují negativní strategie zvládání stresu, tedy reportovali více projevů vyhoření (r=0,553), a naopak vyučující preferující pozitivní strategie reportovali méně projevů vyhoření (r=-0,291). Tato zjištění by měly inspirovat změny v přípravě a dalším vzdělávání vyučujících.