Abstrakt
V sémantické struktuře českého pojmu DUŠE lze rozlišit přinejmenším profil fyziologický, psychický, sociální, etický a spirituální (transcendentní). Profily jsou spolu velmi úzce propojeny a ve většině z nich se duše prezentuje jako pojem axiologický, jako hodnota.
Duše reprezentuje hodnotu existenční a / nebo existenciální (podobně jako např. život): na mou duši se v češtině přísahá, oddanost a lásku lze vyjádřit frazémem dal by za někoho duši / život. Hodnotový rozměr duše se ukazuje v jazyce, ve folkloru i umělecké literatuře a také v dotazníkových datech získaných od dnešních českých respondentů (vysokoškolských studentů).
Kromě nich se studie věnuje zejména písňovým textům z let 1968-1989 z tvorby českých folkových zpěváků a hudebních uskupení ovlivňujících kulturní a společenské klima v době normalizace (Karel Kryl, Spirituál Kvintet aj.). Z materiálu plyne, že co do hodnotového rozměru je duše v českém kontextu vnímána ve dvou generálních profilech - DUŠE1 (duše vitální, asociovaná s životem) a DUŠE 2 (duše etická, resp. spirituálně morální, souvztažná se svědomím a asociovaná s dobrem; tato poloha vyrůstá z křesťanského obrazu světa). - Etický profil duše, vztahující se k povědomí o dobru a zlu v lidském konání, k osobní odpovědnosti za realizaci morálního řádu a ke svědomí, je tematizován nejen ve frazeologii (často variantně se svědomím či srdcem - sáhnout někomu do duše / do svědomí, leží mu to na duši / na svědomí / na srdci).
Realizuje se i v kulturních naracích reprezentovaných frazémy upsat duši či zaprodat duši (ďáblu); výrazné je uplatnění této polohy např. v návaznosti na faustovský motiv, variovaný hojně i v české kultuře, od lidového loutkového divadla až po Havlovo Pokoušení.