Abstrakt
Ve svém příspěvku se zaměřuji na dramatické aktivity a jejich uplatnění z hlediska metodicko-didaktického ve výuce češtiny jako cizího jazyka. Konkrétně se věnuji otázkám scénáře: jeho vzniku, rozsahu a základnímu tématu, dále jazyku scénáře a umění herectví a zmiňuji i několik základních pravidel pro vystupování na scéně.
Ve druhé části příspěvku se věnuji dvěma konkrétním formám uplatnění dramatických aktivit ve výuce češtiny jako cizího jazyka. Tyto formy korespondují s úrovní znalostí jazyka: 1.
Začátečníci na úrovni A1 se zaměřují na realizace kratších dialogů (scén) v rozmanitém prostředí a s řadou akcí. Důležitá je zde jednoduchost, nekomplikovanost způsobu slovního vyjadřování, doplněného mimikou a gesty. 2.
Pokročilí studenti na úrovni B2 a vyšší jsou schopni zapojit řečovou aktivitu komplexnějšího rázu v konverzacích a delších monolozích z textů, které co do náročnosti nejsou adaptované.