Abstrakt
Studie se zabývá vznikem a činností prvního československého poválečného parlamentu tzv. Prozatímního národního shromáždění, které bylo ustaveno v říjnu 1945.
Jeho působení odráželo změny politického a stranického systému, k nimž došlo po osvobození. V podmínkách Národní fronty a omezeného politického a názorového pluralismu sloužilo Prozatímní národní shromáždění jako instituce, která svojí zákonodárnou činností potvrzovala obecnou politickou linii a konkrétní rozhodnutí přijímaná jinde.
Vůči orgánům výkonné moci bylo její postavení slabší. Jelikož však v systému Národní fronty nemohla existovat legální opozice, stávalo se právě Prozatímní národní shromáždění místem, kde se v rámci rozprav nad návrhy zákonů nebo zprávami ministrů mohly formulovat a přednášet i názory vůči vládě nebo ostatní stranám kritické.
Této možnosti využívaly zejména poslanci těch stran, které se ve vládě se svým pojetím prosazovaly jen obtížně. Vedle své ústavně dané role tak Prozatímní národní shromáždění plnilo i specifickou úlohu související se zvláštními rysy poválečného politického uspořádání.