Abstrakt
V příspěvku se analyzuje vztah mezi teorií a praxí, který je hodnocen kladně, pokud lze označit spojení mezi nimi za těsné. Obvyklým modelem v jazykovědě však je, že se na praktické aplikaci teorie podílejí různí aktéři: normové autority, kodifikátoři, modeloví mluvčí/pisatelé, jazykoví experti, v případě jazykovědy např. vědci, učitelé, žurnalisté, spisovatelé, jejichž působení nemusí však být vždy synergické.
To záleží též na jednotě nebo rozporech v teoretických základech a roli jejich tvůrců v tomto procesu. V důsledku působení jazykové kultury se u běžných uživatelů jazyka formuje různý stupeň poznání a vědomí, na jejichž základě lze tento proces posuzovat. Článek popisuje proces diskursu o jazyce na základě srovnání periodik, na jedné straně teoretických odborných časopisů a prakticky zaměřených časopisů pro učitele na straně druhé v období po r. 1945.
Ukazuje, jak pomalu překonávala teorie spisovného jazyka Pražské lingvistické školy setrvačnost a tradici puristického přístupu a nakolik ji překonala.