Abstrakt
Článek se zabývá korejskou středověkou kronikou Samguk jusa a jejím významem v současné Koreji. Metodologicky vychází z teorií kódů Rolanda Barthese, Jurije Lotmana a Algirdase Greimase, které jsou aplikovány na materiál shromážděný při opakovaném terénním výzkumu v Koreji.
V úvodu se text věnuje kronice samotné, intenci autora a osudům kroniky v období Čosŏn. Následně se zabývá chápáním a konstrukcí národních dějin v moderní Koreji,zejména v poválečné Korejské republice, kde se Samguk jusa stala klíčovým zdrojem pro vytváření a potvrzování národní i lokální identity.
Text představuje základní typy přístupů k vytváření či obnovování tradic, a popisuje mechanismy, jak je kronika za tímto účelem využívána. Ty demonstruje na konkrétních případech aktualizace mýtů o Jŏno a Seo, paní Suro, příběhu o mostu mnichaWŏnhjoa a narativu o příchodu buddhismu do království Silla.
Samguk jusa zaznamenává posvátnou historii korejského národa a má jasně artikulovaný nacionální rozměr platný i v současnosti. Zároveň má i rozměr posvátný.
Kronika je tak produktivním zdrojem pro diskurs národní i náboženský.