Autorka se ve svém příspěvku, jehož základem byl její referát na 11. sjezdu českých historiků v Olomouci, zabývá problematikou edic německých historických pramenů vážících se k českým dějinám. Dospívá k závěru, při přípravě fundované edice těchto pramenů je nezbytná spolupráce lingvistů, historiků, archivářů a i dalších odborníků.
Své závěry dokumentuje na příkladu připravované edice korespondence české královny Žofie Bavorské, vdovy po českém králi Václavu IV. Lucemburském.