Mongolská a tibetská verze cyklu příběhů "Kouzelná mrtvola" (Mong. sidetü kegür-ün üliger; Tib. ro sgrung) nám poskytují určitou textovou laboratoř pro zkoumání některých myšlenek spojených s pojmem "nomadologie", jak navrhuje francouzský filozof Gilles Deleuze a psycholog Felix Guattari v průlomové studii Milles Plateaux (1988). Spíše než "romantické objetí" kočovného světového názoru, tito dva učenci, paradoxně vycházející převážně z písemných pramenů, používají "nomádství" nejen jako nástroj národního výzkumu, ale jako základ pro kritiku intelektuála mechanismy kontroly, které jsou vlastní ve vyspělých společnostech.
Nicméně mnoho jejich pohledů na kočovou kulturu se může zdát badatelům těchto kultur zvlá štními. Velká část projektu Deleuze a Guattari předpokládá "nomadickou literaturu", v níž se stávají podmínky neustálosti, absolutní nefixnost identity a zdrženlivý teritorializační mechanismus.
Mým cílem je tedy zvážit příklad, který pochází z ústně-písemné literatury, která vznikla v podmínkách "skutečně existujícího nomádství": cyklus "Kouzelná mrtvola". Mohou některé z charakteristik, které odvozují Deleuze a Guattari, odvodit, a pokud ano, jaké větší závěry lze z toho vyvodit?