Článek pojednává o změnách v ústavní výchově, a to zejména v jedné z jejích forem - dětských domovech po přijetí zákona v r. 2002. Popisuje problematiku dětí a mladých dospělých, opouštějících tato zařízení a rizika, se kterými se v samostatném životě setkávají.
Na řešení praktických stránek života, spojených s bydlením, hledáním zaměstnání nebo na tvorbě volnočasových aktivit se podílí několik občanských sdružení, nadačních fondů a projektů, které usilují o zjednodušení startu do života dětem ze zařízení pro výkon ústavní výchovy. Lze předpokládat, že významným přispěním ke zlepšení současné situace by bylo zřízení postu dětského ombudsmana.