Text usiluje o zdůvodnění toho, proč bychom měli za jednu ze základních funkcí školy považovat svého druhu normalizaci, spočívající v "socializaci ve slově". Jakkoli je ona normalizace v základu nejednoznačná (fungování školy je založeno hned několika paradoxy) socializace dítěte slovem přináší dva zásadní efekty: 1) rozvoj komplexního myšlení a 2) schopnost akceptovat a podřídit se autoritě.
Tato autorita má několik podob, mezi nimiž má osobní autorita učitele možná ten nejmenší význam. Text zdůrazňuje výchovný význam neosobní autority, s níž se nám ukládá řád jazyka a logika vědění.
Jako rozhodující se však klade autorita toho, co nemůže být plně reprezentováno ani osobou učitele, ani nějakým konkrétním věděním - autorita ideje.