V této studii zkoumám projevování některých aspektů 'svatého a profánního' v mongolských hádankách, které mají za hlavní tému buddhismus, nebo buddhistické sakrální předměty. Této hádanky pochází z dvě rozsáhlých sborníků mongolských hádanek.
V těchto hádankách, buddhistická témata jsou pravidelně spojené s každodenním nomádským a pasteveckým životem. Velmi běžné jsou takzvané 'ikonopoeická', nebo obrazomalebná slova.
Zkoumám této hádanky, ve kterých obrazmalebná slova slouží jakousi metoda na popsaní buddhistických postav. Taková slova hned vytvoří, v mysli posluchače rodilý mluvčí, velmi jasné obraz, často s humoristickými asociacemi.
Takové hádanky nevyjadřují opovržení pro buddhistické duchovenstvo, ale spíš nám svědci jakousi zálibu.