Abstrakt
Jak se má dokument k literatuře, jak se má literatura k dokumentu? Jestliže bereme dokument(árnost) jako cosi pravdivého či skutečného, co stojí v protikladu k fiktivnosti, potom můžeme jedním dechem dodat: a jak se k sobě mají literatura a historie? Historie (historiografie) v literární teorii často sloužila jako jakési absolutní Jiné - měla mít všechny vlastnosti, které právě fikce nemá, a literatura díky tomu mohla nalézt svou identitu. Ostré hranice mezi oběma žánry se však v posledních dekádách rozostřily (díky autorům jako Barthes, White aj.) a historie musela vynaložit velké úsilí, aby znovu nalezla ztracenou rovnováhu.
Někteří autoři tento podnik uskutečnili skrze hledání "pravdivého vyprávění" (Ricoeur, Jablonka). My se však ptáme, zdali se dá tato úvaha také otočit.
Kolik rysů "pravdivého vyprávění" naopak nese literatura, v jakých případech a jak se stává pravdivou? Kdy má literatura dokumentární, historickou výpověď? A jsou-li hranice mezi fikcí a historií prostupné, kolik z historie zůstává v literatuře?