Crohnova nemoc (CD) je multifaktoriální onemocnění, v jehož patogenezi dominuje poškozující zánět zprostředkovaný aktivitou abnormálně polarizovaných subsetů Th1 a Th17 T lymfocytů. V porovnání s jinými imunopatologickými onemocněními jsou možnosti léčebného ovlivnění biologickou terapií u nemocných s CD omezeny.
S výjimkou vedolizumabu jsou zatím téměř výlučn ě postaveny na neutralizaci účinků tumoru nekrotizujícího faktoru α. Z mnoha dalších testovaných biologik byla prokázána klinická účinnost pro unikátní monoklonální protilátku ustekinumab, cílící na podjednotku p40 sdílenou cytokiny IL-12/IL-23.
Interleukin-12 je nezbytný pro polarizaci T lymfocytů do subsetu Th1, IL-23 je klíčovým pro úplnou aktivaci a přežívání subsetu Th17 T lymfocytů. Imunomodulační zásah do drah IL-12/IL-23 ustekinumabem významně tlumí poškozující zánět.
Klinická aplikace ustekinumabu při tom není spojena s rizikem omezení obranných a bariérových funkcí, jak tomu je u jiných testovaných biologik, např. cílících na IL-17/IL-17R. V klinických studiích je ověřována i účinnost biologik neutralizujících podjednotku p19, unikátní pro IL-23, v léčebném ovlivnění nemocných s CD, u kterých byla již prokázána klinická účinnost v léčbě nemocných jinými imunopatologiemi.