Abstrakt
Portály osazené hutí Benedikta Rieda na Pražském hradě kolem roku 1500 vznikly pod vlivem vzorů all'antica. Mísí se na nich však prvky více tradic evropského stavitelství.
Portál do tzv. Staré sněmovny s půlkruhovým nástavcem, stáčenou profilací a nárožními drápky tento trend dobře ilustruje.
Všechny jeho prvky lze vnímat v jednotném duchu, pokud jej srovnáváme s díly dekorativního sochařství - s oltářními nástavci a nástěnnými tabernákuly italského quattrocenta. Půlkruhový oblouk i stáčení se na nich vyskytuje coby tvar typický pro posvátná místa.
Tordování též odkazovalo na Šalamounův chrám, tj. prototyp stánku v křesťanské tradici. V Itálii 15. století převážil typ tzv. perspektivního tabernákula vytvářejícího iluzi ubíhajícího prostoru.
Tak lze vysvětlit, proč i portál do Sněmovny zabíhá do stěny ve shodě z tradicí nálevkového portálu. Z tohoto úhlu pražské kamenické síly nedospěly k mylnému výkladu vzoru, ale spíše k doslovnému přepsání iluze do reality.
Tordování mohlo být blízké estetickému myšlení Benedikta Rieda, který se jeho působivý efekt rozhodl zopakovat ve vytočených pilastrech portálu. V italském dekorativním sochařství, zejména v Benátsku, se často setkáváme s detailem nárožních drápků.
Výskyt zmíněných motivů v Praze lze vysvětlit pohybem kamenických sil mezi regiony, jmenovitě spojením Benátek s Dalmácií, odkud kameníci odcházeli na dvůr Matyáše Korvína do Uher a patrně i dále do Prahy.