Dvojjazyčné prostředí českých zemí zvyšuje potřebu a aktuálnost vytvoření zřetelných pravidel pro edice jazykově německých textů zvláště z období od počátku raného novověku až do 2. světové války včetně, byť je nade všechnu pochybnost, že nelze vytvořit obecně platný návod, jak si počínat při vydávání písemných pramenů úřední i neúřední provenience. Z hlediska interdisciplinárního se ukazuje jako zásadní analýza jazykových jevů, z nichž druhotně vyplývají možnosti vícerého výkladu nejen obsahu jako celku, ale i konkrétních pojmů