Abstrakt
Tendenci k meziparadigmatickému vyrovnávání uvnitř 4. prézentní třídy slovesné můžeme pozorovat přinejmenším od 17. století. V přednášce se zaměřujeme především na tvar 3. os. sg. indikativu prézentu, tedy na konkurenci tvarů oni sázejí a oni sází (ale též oni prosí - oni prosejí apod.).
Sledujeme vývoj reflexe dané problematiky v domácí lingvistice - vývoj, který v roce 1993 vyústil v plošné přijetí varianty oni sází do kodifikace spisovné češtiny. V souvislosti s několika empirickými sondami se zamýšlíme nad otázkou, zda byl tento krok správný.