Abstrakt
Čtyři čeští slavjanofilové Pavel Josef Šafařík, Václav Hanka, Karel Vladislav Zap a Ludvík Ritter z Rittersbergu se v roce 1857 stali řádnými členy Vilniuské archeologické komise. Po dobu jedné dekády nastaly intenzivnější styky mezi českým a litevským prostředím.
Vilniuská archeologická komise spolu s Muzeem starožitností byly prakticky jediné kulturně vzdělávací instituce, které fungovaly na Litvě po uzavření Vilniuské univerzity. Pro hlavní šlechtické představitele Komise, u kterých převažoval zemský patriotismus bez větších nacionálních konotací, byla přitažlivá idea kulturní jednoty jižních a středoevropských Slovanů a myšlenka vzájemné kulturní mise.
Korespondence mezi jejími českými členy a litevskými představiteli se nese především v duchu panslavismu Toto panslavistické hnutí však mělo pouze kulturní charakter, ne politický, který protežovala ruská vláda.